Na tuto otázku se mi bude odpovídat velice těžko. Vyrůstala jsem totiž na vesnici na jihu Moravy mezi vinaři. Můj dědeček také vlastnil malý vinohrad a při každé návštěve mi vyprávěl příběhy o vínu. O tom, které víno má jaké vlastnosti, co je při výrobě vína důležité a jak se o víno správně starat. Já byla jeho příběhy tak unesená, že jsem si začala dělat poznámky, to, co jsem si z vyprávění zapamatovala a co mi přišlo zajímavé.

Když jsem vyrostla a konečně se dostala z puberty, rozhodla jsem se oprášit starý zápisník a ,,jít po dědečkových stopách“. Všechny poznámky jsem si znovu vypsala a utřídila a rozhodla jsem se porozumět vínu trochu víc. Začala jsem navštěvovat různé vinárny, vinařství a vinné bary.

Red or white winePrvní otázka většinou zněla: ,,Bílé nebo červené?“. V jednom baru jsem zkusila bílé, v druhém červené a tak to šlo nějakou chvíli. Po určité době jsem však začala pozorovat rozdíly ve vínech a uvědomila jsem si, že navštěvuji špatné podniky. Moje chuť se vytříbila a já začla otázku. Pokud mi někdo tuto otázku po vstupu do baru položil, zvedla jsem se a rovnou odešla.

Víno totiž není jenom bílé a červené. Je jako člověk, jako osobnost. Člověka také nemůžete soudit podle toho, zda je ,,bílý“ nebo ,,černý“. Dobré víno, jako dobrý člověk, má své vlastnosti, charakteristické rysy a ,,povahu“. Každé víno má svou charakteristickou barvu, chuť a vůni. Nektere víno je vyrobeno na jiném svahu, jinýma rukama a v jiném roce. Každé víno se hodí k jiné příležitosti a ke každému vínu se hodí jiný stůl, tak jako se dva lidé k sobě hodí nebo nehodí.

Má odpověď na otázku, zda dávám přednost bílemu nebo červenému vínu tedy zní takto: ,,Nedávám přednost bílému, nebo červenému. Dávám přednost dobrému vínu s dobrými přáteli. Vínu, které je dobré pro danou příležitost.“